Psincový kašel

Podzim je časem nečasu, lezavé zimy a taky nachlazení. Rýma, kašel a různé „virózy“ se nevyhýbají ani psům. Souhrnný název pro tato onemocnění je prostě psincový kašel.

Občas se setkáváme s pojmenováním „psinkový kašel“, ale s psinkou, nebezpečnou virovou nákazou, tohle onemocnění nemá nic společného. Pojmenování „psincový“ je od slova psinec, tedy kašel psinců. Zdůrazňuje to totiž důležitou vlastnost psího nachlazení, totiž že se jedná o nemoc nakažlivou.

Stejně jako u lidí se i u psů jedná o „virózu“, virové onemocnění, jejímž původci je mnoho různých virů, které způsobují podobné klinické příznaky. Nejčastějšími původci je adenovirus a virus parainfluenzy psů, ale úplně stejné příznaky nachlazení způsobuje třeba i herpesvirus a mnoho dalších.  Na sliznici dýchacích cest poškozené viry pak nasedají bakterie, které průběh nemoci zhoršují.

Psincový kašel je kapénková nákaza, psi se nakazí jeden od druhého výměšky dýchacích cest a hleny.  Od člověka se nakazit nemohou a člověk se nemůže nakazit od psa, lidské virózy mají své vlastní původce.

Inkubační doba trvá maximálně devět dní.  Nemocný pes trpí záchvatovitým kašlem, který může být bez výhozu – pes vypadá, jako kdyby měl v krku zapíchnutou kost, nebo s výhozem, kdy pes dáví husté hleny podobající se našlehanému bílku. Takový kašel často připomíná spíše zvracení. Záchvaty kašle provokuje aktivita zvířete, jeho vzrušení a taky tlak na průdušnici, třeba zatahání za obojek. U některých psů se objevuje také vodnatý nebo hlenovitý výtok z nosu nebo z očí. Celkové příznaky nemoci, jako je horečka, nechutenství nebo apatie jsou spíše vzácné. Většina psů se uzdraví do dvou týdnů, ale u některých může kašel přetrvávat i měsíc.

Zvláště u malých neočkovaných štěňat,  u psů starých a u psů trpících chronickými nemocemi dýchacích cest, stejně tak jako u psů s oslabenou imunitou, může psincový kašel přejít do zánětu průdušek či zápalu plic.

Nemoc se léčí především klidem – je to viróza, takže základem je jí vyležet. Podávají se léky usnadňující odkašlávání, léky protizánětlivé a u těžších případů také antibiotika.

Málokdo ví, že očkování proti adenovirům a parainfluenze je součástí většiny kombinovaných vakcín, injekční podání ale nevytváří dostatečnou imunitu na sliznicích a dokáže pouze tlumit klinické příznaky nemoci. Účinnější je očkování přímo proti psincovému kašli, které se podává přímo na nosní sliznici. Kromě virových původců chrání speciální očkovací látka proti kašli i proti nejčastěji se vyskytující bakterii způsobující druhotnou infekci sliznic.